"Světlem pro mé nohy je Tvé Slovo, osvěcuje moji stezku."

Já nemusím, já už ho vidím!.... a proto neotročím Vánocům

25. 11. 2009 9:38
Rubrika: ostatní | Štítky: vánoce

Já nemusím, já už ho vidím!... tuhle hlášku asi znáte z reklamy na kofolu... kdy tatínek říká holčičce, že když nebude papat, tak uvidí zlatý čuně.. Nebudu tu rozebírat reálné nebezpečí, když vás honí divočák, ani komercializaci Vánoc (o které by se jistě dalo hodně psát), ale o tom slůvku NEMUSÍM.

 


Jaká je to radost, když jste něčím svazováni (ať už vás zavazuje společnost, nebo vy sami) a najednou už nemusíte. Nejlépe to mohou pochopit ti, kdo byli osvobozeni z nějaké závislosti - ať kouření, alkoholu, drog, či závislosti na nějakém hříchu - a jednoho dne prostě nemuseli. Byli svobodní. Člověk, který nikdy nebyl od ničeho osvobozen si plný obsah slova svoboda jen těžko představuje... Ale křesťané by ho znát měli. Už totiž nemusíme být v otroctví hříchu a smrti - z Egypta jsme vyšli, nevracejme se tam... NEMUSÍM... JSEM VYKOUPEN Z OTROCTVÍ...

 

No a teď ty Vánoce. Letos nad tím hodně uvažuju (dokonce ještě víc, než loni), co lidi tak žene k předvánočnímu šílenství, vánočnímu obžerství a povánočnímu rozladění? Proč plno žen šílí s úklidem a pečením? Proč utrácíme sumy, které by se daly použít užitečněji a prospěšněji? Proč se všichni snaží být na Štědrý den na sebe hodní a hezky se oblečou? Proč je kolem toho všeho tolik stresu? Není to proto, že se kdysi před cca 2000 lety narodil Kristus. Myslíte si, že tohle Bůh chtěl? Jak daleko je naše posunuté myšlení od chlíva v Betlémě - tam to mohlo i smrdět po zvířecích výkalech (ne jen vonět senem). Bůh přišel v prostotě, my si hovíme v luxusu. A naším hnacím motorem k tomuto plýtvání není Bůh... ale naše hezké zážitky z dětství, předávání těch chvil dalším generacím, to že to dělají všichni kolem - prostě nám naše srdce říká, že to tak má být.... Je to srdeční otázka, proto nám na tom tak záleží. Ach ty emoce! Kdyby ten všechen humbuk (jako stromeček, dárečky, papání, uklídeček a stresíček) byl otázkou víry, tak by to svět nedělal. Nejen Gen 8:21 říká, že "každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý". Přesto se těch názorů svého srdce tak držíme a jsme v tom zajedno se světem. Musíme, nebo nemusíme to dělat?

Ale nehodlám se tu zabývat těmito detaily Vánoc.. nehledě na to, že každý si může zjistit, je-li jejich podobnost s Babylónem jen náhodná.. zamyslete se, proč se to tak líbí světu... světu se přece nic Božího nelíbí - Bůh je v kontradikci se světem. Necháváme se svazovat něčím, co není Boží?

A teď z jiného soudku. Vzpomeňte si, když jste byli úplně nejvíc zamilovaní. A teď si vzpomeňte, jak jste na tu druhou osobu často mysleli. Šlo na ni myslet ještě víc? Asi moc dobře ne. A teď si vzpomeňte na dobu zamilovanosti do Krista (proběhla-li už taková u vás)...  Nemysleli jste na Něj dnem i nocí, každou volnou chvíli? Nerozjímali jste nad Jeho láskou, Jeho příchodem na zem, životě, smrti a vzkříšení, jak jen to šlo? A bylo tehdy reálně možné, abyste nad tím rozjímali ještě víc? Jestli si říkáte, že dneska by to šlo určitě ještě víc, tak jste opustili onu první lásku, ten zápal a žár v srdci... a potřebujete se odvrátit od svých hříchů a vrátit se tam, odkud jste vyšli (viz Zj 2:4-5).

Jednoho krásnýho dne před pár lety se mnou Pán pěkně zatočil.. a já věděla jedinou věc - že jsem svobodná, že mě osvobodil od všech otroctví, do kterých jsem se nechala předtím spoutat. Hořela jsem. A podle toho to taky vypadalo. Kdo byl  a je zamilován do Krista, ten ví. A pak se najednou začaly blížit Vánoce a já nevěděla, co s tím. Každý den jsem si naplno připomínala Ježíšovo narození, Jeho dílo, Jeho vykoupení a celou Jeho osobu... naplno - jak jen toho moje omezená kapacita byla v tu chvíli schopna... A najednou jsem měla něco z toho dělat ještě víc naplno? Ale to přeci nejde!?! (Řekněte zamilovanému člověku, že ten a ten den se má soustředit na určitý aspekt milované osoby víc, protože se to tak má dělat... a možná vás i někam pošle.) A ještě ke všemu jen z toho důvodu, že to stálo v kalendáři? Kdo zažil Boží zacházení, ví, že Bůh kalendář docela ignoruje a s každým člověkem jedná individuálně. V životě víry zažívá každý křesťan v jinou dobu letnice, v jinou dobu mu "dochází" prázdný hrob, v jiný čas si uvědomí narození Mesiáše, v jiné době prožívá poušť a jindy je v očekávání Ježíšova příchodu... a přitom vše zároveň... Uznávám, že kalendář se svátky, jak jej známe, může být určitým vodítkem... ale toto vodítkko by nás nemělo svazovat a určovat náš duchovní život - ten má určovat jen Bůh... proč se "nutit" do velkopátečního usebrání, když Bůh mi právě daroval letnice, proč prozpěvovat "Nesem vám noviny", když jste uprostřed duchovního boje na poušti? Dejme pozor, aby "vodítko" neutlumilo to, jak s námi osobně Bůh v konkrétním období jedná.

Bůh mě vykoupil z otroctví, a proto NEMUSÍM dělat nic "vánočního". Nemusím uklízet jak poděs, nemusím péct cukroví (když mám ještě ke všemu mnohem důležitější práci na starost), nemusím kupovat a zdobit strom, protože to s Bohem nemá vůbec nic společného... Nemusím ani zpívat koledy (obzvlášť když některé Boha dokonale zesměňují), nemusím nikomu přát světské "šťastné a veselé", ale mohu jim přát Boží lásku a blízkost - a to kdykoli. A dárky? Nikomu je nemusím dávat. Komukoli mohu dát dárek úplně kdykoli, nečekaně.... Jen je v tom všem háček... nemusím se věnovat pohanským či jiným zvykům... Ale nechci působit pohoršení... takže svým blízkým dám pár dárků, protože by nepochopili můj pohled a k Bohu by je to nepřiblížilo.

Nebojme se označit špatné věci jako špatné. Nemusíme jim otročit. Osobně se o Vánocích ani nijak extra nesoustředím na myšlenku Ježíšova narození. Beru to jako každodenní součást mého života s Ním. Jestli si to kdo chcete připomínat, připomínejte si to, nikomu to neberu, ale nenechte se při tom zotročovat světem a balastem, který s Bohem nemá nic společného. A zároveň tím nikoho dalšího nesvazujte. A nesmějte se prosím Svědkům Jehovovým, kvůli tomu, že Vánoce neslaví... oni nesmí... jen málokteří z nich jsou v pozici, že nemusí... Nesnižujme zotročené systémem. SVOBODA je vzácná věc a ne každý se z ní může radovat... a většinou ji ani nechápe ten, kdo ji nemá...

Na Vánocích vidím jednu jedinou pozitivní věc. Lidé ze světa (někteří) se aspoň trochu začínají zajímat o Boha a věci kolem toho. Mnoho z nich dokonce vleze i do kostela. Kéž by z kazatelen nezněly otřepané fráze a to, co všichni už ví a slyšeli x-krát.. kéž by se kazatelé nechali nekompromisně vést Duchem Svatým k nekompromisním kázáním, která by jim sice nazaručila plno oveček v kostele, ale apelovala by na skutečně podstatné věci - na spasení. Uvědomme si zodpovědnost za lidi, kteří vlezou do kostela jednou ročně a jsou tam jak Alenka v říši divů. Oni fakt budou zavrženi, když Bohu neuvěří... a my jsme tady od toho, abychom jim řekli, že jsou hříšní a jen On jim může pomoci.

No.. to jsem se zase rozepsala :D... tolik mé nedokonalé, poněkud kontroverzní a mírně zamotané zamyšlení.. Jeden z nejkrásnějších darů, které jsme od Boha dostali, je SVOBODA...

.... NEMUSÍM, já už v Něm žiji ... a On žije ve mně ...

Zobrazeno 7668×

Komentáře

floweret

Díky všem za komentáře<br />
Nepopírám, že by někdo mohl o Vánocích opravdu prožívat Boží blízkost a radost s chvil s blízkými... Jen to, co je ryzí, musíme opravdu bedlivě střežit..<br />
<br />
terre-eau: Taky jsem už prožila jedny Vánoce bez stromku, dárků a pečiva - a řeknu Ti, byly ty nejkrásnější... každému bych to doporučila... přinejmenším, aby si urovnal hodnoty. Chápu Tvůj pohled :)<br />
A tohle jsi napsala naprosto výstižně: "O slobodu sa oberame my sami, pokial TRADICIU postavime na prve miesto."<br />
<br />
Adalberto: líbí se mi, jak umíš vše sepisovat tak pěkně systematicky :-)<br />
1)jenže my máme být v té první lásce, první zamilovanosti, máme hořet - jinak by nás k tomu Kristus nevyzýval (viz právě Zj 2:4-5).. i když samozřejmě přicházejí stavy vyprahlosti (nebo jak to nazvat), neměli bychom se jimi nechat uspokojit.<br />
2)jo, na to je kdykoli ten nejlepší čas.. proč ne o Vánocích? ;-) proti tomu nic... ale proč to taky na Vánoce odkládat? ;-)<br

cristiano

Na článek mohu říci jen AMEN. Chvála Pánu, také mohu říci - NEMUSÍM. A je mi velmi líto těch, kteří musí..

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková