Byl jsem svědkem Jehovovým (1)

Jedna z knih, které mě velmi oslovily, je z netypického prostředí, z prostředí mnohdy tabuizovaného a opředeného mnoha smyšlenkami a urážkami.

Autor knihy, Stanislav Ferfecki popisuje vlastní příběh. Budu se snažit ho tu ve stručnosti předat (jinak knihu mám k zapůjčení, nebo taky nedávno nově vyšla ;-) ).. Abych nešla proti autorským právům, budu se snažit parafrázovat a zestručňovat :-).. Jestli to je nějak autorsky napadnutelné, tak mi to prosím řekněte.

Předmluva

"Budete mi svědky." Ježíš Kristus vyslal své učedníky do světa jako své svědky. Po čase se jim začalo říkat Kristovci, prtože hlásali, že jen v jediném jméně mohou být lidé spaseni - ve jmnu Pána Ježíše Krista, který jediný je Cestou k Bohu, Pravdou a Životem. Pro takové je Ježíš Pánem a Bohem. Žel jsou i tací "křesťané", kteří Ježíše neznají jako svého Pána, Boha a Spasitele. Autor ukazuje, jak byl  ze tmy nejistoty Boží milostí vyveden do světla jistoty spasení.

Stalo se, co nikdo nečekal

Po dvanáct let horlivého členství v organizaci svědků Jehovových (a to i na vyšších místech sboru), kdy jsem sám druhé svědky vyučoval a dbal o jejich "názorovou čistotu", jsem byl přesvědčen, že jen tato organizace je jedinou Bohem vyvolenou a používanou. Důvěřoval jsem ústředí v Broklynu, věřil všem naukám organizace a učil jsem, jak je obhajovat. Byl jsem věrným členem. Poté nastala změna. Má důvěra k ústředí se zroutila, přestal jsem věřit i pravdivosti časopisu "Strážná věž". Odešel jsem z organizace. Nebylo to nějaké unálené rozhodnutí. Hodně jsem přemýšlel, a hlavně se modlil. Nevěděl jsem, co by mě po odchodu čekalo, kam byc šel. Rozhodlo, když jsem věděl, že je se mnou Ježíš. On mi pomohl nalézt nové společenství. Svého odchodu nelituji - bylo to jediné řešení. Ježíš se stal mým skutečným Pánem. Nechci organizaci svědků soudit nebo kritizovat. Chci jen sdělit svou zkušenost a pocity.

Jak jsem se stal svědkem

Po návratu z vojny jsem měl nejlepší vyhlídky na život, ale vážně jsem onemocněl. Následovaly finanční problémy. Zklamal jsem se v mnoha lidech. Tehdy jsem potkal svědky Jehovovy. Díky nim jsem uvěřil v Boha a začal jsem s nimi "studovat" Bibli. Ukázali mi, že má situace má řešení, že Bůh zřídil roku 1914 v nebesích kráovství, které brzy přijde i na zem. Řekli mi, že Bůh mi dá opět zdraví. Moje psychická situace se lepšila. Byl jsem šťasten. Našel jsem nové přátele. Uznal jsem, že jejich organizace patří skutečně Bohu (proč jinak by mi je Bůh poslal do cesty?) Byl jsem této organizaci vděčný. Dnes vím, že jsem byl jen seznamován s jejich názory - že to nebylo skutečné studium Bible. Upřímně jsem jejich nauky přijímal a byl jsem rád, že jsem našel jediné pravé náboženství. Učil jsem se celé pasáže z jejich materiálů nazpaměť. V krátké době jsem přijal všechny jejich nauky. Byl jsem veden k naprosté důvěře a vděčnosti k organizaci (ne ke Kristu). Tento rys je pro tuto organizasi charakteristický - vděčnost a oddanost organizaci. Po čase jsem dostal dopis z římskokatolické farnosti. Četl jsem o této církvi, že samospasitelná, vlivná a bohatá církev mě (formálního člena, invalidu ve finančních problémech) prosí, abych přispěl na pokračování vykopávek v areálu jejich kostela. Pobouřilo mě to. Utvrdilo mě to v pravosti organizace svědků. V kostely, kněze a církev jsem přestal důvěřovat. Po půl roce studia u svědků jsem se nechal u nich pokřtít. Život mi znovu začal. Šťastně jsem se oženil. Vše bylo krásné.

Věřící s pozemskou nadějí

Jedna z nauk, které jsem věřil, pojednávala o dvou skupinách křesťanů, kde každá z nich má jinou naději. Liší se jen letopočtem narození. Podle svědků Pán Ježíš k sobě vezme pouze 14400 křesťanů (to opírají o Zj 14:1-3). Jen těchto 144000 prý činí duchovní Izrael - církev zapsanou v nebesích. Výběr této elity byl započat o letnicích a ukončen roku 1935. Dodnes žijící svědkové (samozřejmě tam nepatří nikdo z jiné církve) si říkají "pomazaný ostatek". Jen oni: 1. Jsou znovuzrození a mají nebeskou naději, 2. jsou ospravedlněni a jsou Kristovými bratry, 3. jsou naroubováni na Krista a jsou ratolestmi venného kmene, 4. jsou pšenicí z podobenství (Mat 13:24-30), 5. jsou výběrem věrného a rozvážného otroka (Mat.24,45-47), 6. jsou odpovědni za výklad Písma, 7. mají právo jíst chléb a pít víno při večeři Páně (tato poslední nauka byla někdy kolem roku 2000 pozměněna - jak už to u SJ bývá). Všichni ostatní svědkové mají tzv. pozemskou naději. Jde o tzv. "druhy Kristových bratří". Jejich naděje se odvíjí od toho, jestli uznají výsady elitní skupiny, budou jí poslouchat, přijímat její výklad Písma a budou podporovat zvěstování "pravd". Nejsou naroubování na Pána Ježíše, ale na "pomazaný ostatek", tyto "jiné ovce" musí zůstat ve spojení s "věrným a rozvážným otrokem". Mohou pak doufat, že zdědí království. Dnes vím, že tato privilegovaná skupina neexistuje, al že Ježíšovými bratry jsou všichni, kdo Boží slovo slyší a činí. Ospravedlnění se týká všech,kdo uvěří v Pána Ježíše. Privilegia pro ty, kdo se stihli pokřtít u SJ před rokem 1935 jsou výmyslem. Pouze Kristus má slovo života, jen On je jediným prostředníkem mezi člověkem a Bohem. On dává Ducha těm, kdo o něj prosí. Jak se mohou lidé, kteří Ho potřebují, odvážit prohlásit, že dokážou Kristia nahradit? Ve skutečnosti Krista lidem berou a mění za bezcennou hříšnou náhražku. Ostatní denominace podle SJ jsou zcela zkažené a mohou být zachráněny jen připojením se ke svědkům.