Jistě jste si někdy položili otázku, proč je tolik různých nauk a proč se vlastně nemůžeme všichni jednoduše dohodnout o tom, komu a čemu tedy věřit. Je to tím, že každý se odvoláváme na něco jiného, každý stavíme na něčem jiném, pro každého je konečnou autoritou něco jiného. Když to vezmu hodně zeširoka: Mormon hledá odpovědi v knize Mormon, Svědek Jehovův je hledá v aktuálním učení svého Brooklynského ústředí, Žid v Písmech Starého zákona a případně židovské tradici.. a křesťan? V Bibli? Myslím, že by měl, Bible je totiž dostatečným vodítkem pro všechny životní otázky, a hlavně pro otázky věčného života.
Jistě všem těm výše uvedeným - a možná i nám - jde o Boha, o to věřit Jemu. Takovou víru je třeba založit na pevné autoritě.
Víra založená na pevné autoritě Božího slova je spolehnutím se na to, že Bůh učiní vše, co slíbil: "My jsme uvěřili a jsme si jisti" (Jan 6,69 podle King James).Pán Ježíš Kristus ve své velekněžské modlitbě jasně potvrdil pravdu Božího Slova "Posvěť je svou pravdou: Tvé slovo jej pravda." Boží Slovo nejenže obsahuje pravdu, ale samo je Pravdou. Na žádný jiný zdroj mimo samotné Písmo nemůžeme dát nálepku "Tvé slovo je pravda". Bůh to taky o ničem jiném neprohlásil. Takže pro věřícího by měl být jasný snandard pravdy - Boží Slovo.
Je zajímavé, že v NZ se Ježíš i apoštolové odvolávají jen na Písmo, jako na autoritu. Před ostatními zdroji autority jsou věřící varováni. Ježíš Kristus dokonce neustále káral a kritizoval farizeje za to, že umístili svou tradici (svá náboženská pravidla, předpisy, které během staletí vyvinuli učenci) na stejnou rovinu s Božím Slovem (jistě to ti farizeové mysleli nejlépe, jak mohli, chtěli se zalíbit Bohu a sloužit Mu - ale Ježíš ukázal, že tudy cesta nevede). "Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste ustanovili." (Mk 7:13) Navíc vyvracel i chyby Saduceů:"Bloudíte, protože neznáte Písma, ani Boží moc." (Mt 22:29) A co my? Známe Písma? Jestli ne, není taky pravděpodobné, že bychom mohli bloudit?
Protože Bible je Slovem Boha, je také jedinou konečnou autoritou, která posuzuje lidské úsudky a učení. "Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají. K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem." (Přís 30:5-6) Tady by se měl každý zarazit a zeptat se sám sebe, jestli chce být shledán lhářem, nebo radši přezkoumá, jestli si k Božímu Slovu něco (byť nevědomky) nepřidal. Bůh nám zde jasně říká, že jen samotné Boží Slovo je čisté a bez poskvrny.
Můžeme se ale na Písmo fakt spolehnout? Člověk dává v každé víře v sázku svou jistotu. Každý si chceme být jistý a mít nějaký pevný bod, ne? Bůh je ten, kdo dává jistotu. Nemusíme žít v nejistotě. On tak miluje svůj lid, že nechce, abychom měli jen "snad" "možná" "doufám", ale spíše "vím" "věřím" "spoléhám se" ... Proto se z Božího Slova můžeme poučit "o spolehlivé jistotě pravdy" (Přís 22:21)
Apoštol Pavel hlásal absolutní dostatečnost Písma: „Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu." (2 Tim 3:16-17) Vše, co potřebujeme ohledně konečné pravdy a autority, je Písmo. Je tomu tak, protože je to Boží Slovo a nese s sebou vlastní duchovní pravidla historicko-gramatické interpretace. Části Písma, ve kterých je význam zřetelný, objasňují pasáže, které se zprvu jeví nejasně. Sám Duch Svatý je věřícímu darován, aby mu skrze modlitbu a pilné srovnávací studium dal znalost evangelia a objasnil Boží vůli. Vzájemným srovnáváním Písma v osvětlující službě Ducha Svatého je znovuzrozený čtenář uchráněn nebezpečí představivosti, sobeckosti, nebo náboženského fanatismu. Tělesní lidé – ti, kdo nebyli znovuzrozeni a Duch Svatý v nich nepřebývá – mají v otázce vedení k dispozici pouze své zatemnělé porozumění. O nich Písmo říká: „Neduchovní člověk ovšem nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně.“ (1.Kor 2:14)
Písma jsou tak jasná, že skrze psané Slovo může uvěřit i dítě. Apoštol Pavel napsal Timoteovi: „Od dětství přece znáš svatá Písma, která ti dokáží dát moudrost ke spasení skrze víru v Krista Ježíše.“ (2. Tim 3:16-17) Většina Písma je dost jasná a přímá. Například Jan 3:36 říká: „Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“ Význam tohoto verše je jasný a věcný, stejně jako i většina Písma.
Berme také v potaz, jakou cestou člověk uvěří: "Víra ze slyšení, a slyšení skrze slovo Boží." (Řím 10:17)
Jistě toho o sobě Písmo říká mnohem více... tak to třeba rozeberu někdy jindy :-)... Myslím, že zatím by to pro zauvažování mohlo stačit :-)
To můžu říct taky! Jako katolík!
Jenomže v komunistických knihách se také dočteme, že pravda je jen v nich. Tak to jsme se moc neposunuli. Mou první zapelitou otázkou je, jak bys to od sebe rozlišila?<br />
Další věcí je, že jsem si nevšiml, že by Ježíš definoval kánon biblických knih.
kdo má uši k slyšení, slyš, kdo má oči k vidění, ....
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.