Byl jsem svědkem Jehovovým (6)

Přisvojují si Ducha svatého

Pán mi dal dost času ke zkoumání Božího slova. Nacházel jsem odpovědi na své otázky a stále jasněji jsem viděl pravou tvář ústředí. Dotkl se mne článek SV 16/83 "Jak se stavíme k odpůrcům pravdy". Byli tím myšleni svědkové, kteří zpochybňují nauky otroka. Tvrdí, že Duch může působit pouze na ústředí a skrze něj. Oni odpůrci zřejmě zastávali názor, že jim stačí vedení Ducha bez vedení organizace. Toto stanaovisko mnou otříslo, v Bibli je totiž množství příkladů, jak Duch vedl jednotlivce bez pomoci jakékoli organizace. (Patriarchové, soudci, proroci, apoštolové - Pavel, Petr, Filip atd). Podle ústředí to tak už dnes není. Zdá se, že zaslíbení, že Otec dá Ducha svtého každému, kdo o něj bude prosit, je neplatné, ačkoli Pán prohlásil, že Jeho slova nepominou. Duch svatý je bez ústředí asi bezradný. Důvěřivý svědkové zcela přijali tvrzení ústředí o tom, jak se mají chovat, koho mají zdravit, co mají číst atd. Odpůrci jsou údajně žárliví, plní sobecké ctižádosti, chtějí za sebou vléci jiné, dělat si jméno, podkopat víru Jehovy, lstivě oslabují odvahu věrných.

---

Ptal jsem se sám sebe, jestli členové ústředí znají všechny ty odpůrce osobně? Pán přece říká, abychom nesoudili. Jan píše: "Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa!" (1J 4,1) Jak tuto radu uplatňovali, osvětluje Pavel, který často varoval před lehkověrným přijímáním názorů ( 2 Kor 11,3) a v souladu s předpovědí Pána Ježíše (Mt 4,23-26). Jakápak by to byla pravda, která by se bála konfrontace!? Na straně zvěstovatele má být pokora, poslušnost a vděčnost, na straně posluchačů bdělá ostražitost a poslušnost. Slova brooklynského ústředí nebyla nikým rozsuzována, i když by to zkoušce mělo podlehnout dvojnásob, protože jsou to pouz lidská, a tedy omylná. Jenže jakékoli posuzování ústředí nepřipouští. V ústředí je údajně "více zralých křesťanských starších, než kdekoli jinde na světě", a tak mají patent na pravdu. Považují se za duchovně nejzralejší. O čem to vlastně svědčí? (sr. 2 Kor 10,12.18). Jejich motiv zná jen Pán. Odpůrci pravdy se prý proviňují také tvrzením že člověku stačí k poznání čtení samotné Bible. Tím naznačují, že k získání věčného života vlastně není potřeba předplácet a studovat časopisy a publikace středí. Kdyby si to řekli všichni, může to ústředí zabalit. Svědkové jsou tak vybízeni, aby současně s Biblí otevírali i SV, neboť by bez toho časopisu nemohli Bibli plně rozumět. Objevují-li se rozdíly mezi Biblí a vysvětlením SV, pravdu má SV. SV vysvětluje, jak byla slova apoštolů, nebo Pána Ježíše, myšlena. Autoři SV tedy přisuzují své názory Pánu Ježíši a ostatním pisatelům Bible. Časopis je vyvyšován nad úroveň Bible. Proč se ústředí bojí čtení samotné Bible? Kdyby byla SV založena na Bibli, Bible by potvrzovala její pravdivost, nemuseli by se jí vůbec bát. Což je Bible knihou zmatků?

Překvapení na pokračování

Zmatek vyvolávají spíše tvrzení ústředí. Jedním z příkladů je výklad slova smilsotvo - "porneia".  Pán toto slovo použil vícekrát (Mt 5,32; Mt 19,1-9), ukazuje, že smilstvo je jediným biblickým důvodem pro rozvod křesťanského manželského páru a dává nevinnému partnerovi možnost uzavří nové manželství. Behem 10 let mého členství jsem zaznamenal 4 různé interpretace tohoto slova (SV 19/73: všechny formy pohlavní nemravnosti, s nimiž je možno setkat se v nevěstinci - tj.mimomanželské praktiky; postupně se to začalo vztahovat i na praktiky mezi manžely: SV 22/77: nepřirozené způsoby s jinou osobou - i manželským partnerem. Podle svědků tento názor zastával i Pán Ježíš. SV 14/78 k tomu přidala, že to může být důvodem k rozvodu a provinilec může být vyloučen ze sboru, protože starší mají právo a povinnost zajímat se o soukromí bratrů. Další úprava byla v SV 15/82: starší sboru nemají právo vyšetřovat tyto případy kvůli nepřítomnosti biblických pokynů. Najednou to byla záležitost čistě mezi manžely. Podle 17/83 není nepřirozený styk mezi manžely důvodem k rozvodu.) První vysvětlení zdůvodnili tím, že Bůh dává svému lidu pokyny a biblické rady, druhé zdůvodnili tím, že Ježíš to tak vysvětlil a že Jehovova organizace dala manželům mnoho rad k jejich požehnání. Rady samozřejmě pocházejí přímo od Jehovy. Třetí vklad by zdůvodněn zdravým smyslem pro odpovědnost a pro předešlou verzi prý není dostatek biblických pokynů. Čtvrtý výklad je rozšířenou úpravou třetí verze. Kolik bolesti tyto nedotknutelné výklady napáchaly, ví jen Bůh. Kdo působil zmatek? Bible? Nebo neomylná SV? Ústředí od toho dalo ruce pryč. Čtenáři měli mylné poznání, které je prý dovedlo ke zbyečným rozvodům. Ústředí je k úpravám přece vedeno Duchem! Pisatelé nemohou za mylný výklad, vedl je k tomu Duch. On sám se 3x mýlil, než dal po čtvrté další dosud platný výklad! A to je jen o jediném slově "smilstvo". Cožpak Bůh dává nejprve falešné příkazy, a potom ten správný? Neschopnost ústředí omluvit se a přiznat vinu a činit pokání, připomíná jednání Adama. I on obviňoval ze svého hříchu Boha. V této souvislosti je třeba uvést slova Pána Ježíše: "Já jsem svělo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve mě, ale bude mí světlo života"(Jan 8,12). Kdo je bezpečným vůdcem?