Byl jsem svědkem Jehovovým (3)

První změny k lepšímu

Přineslo mi to mnoho zklamání. Ptal jsem se sám sebe: "Sloužil jsem Bohu podle poznání, nebo podle norem ústředí?" Je-li v SV tolik nepřesností, jsou nauky, které jsem kdysi přijal, pravdivé?" Rozhodl jsem se vše znovu prozkoumat. Toužil jsem i po nápravě svého života. Nejen zjišťovat bludy, ale přijímat Boží Slovo a jednat podle něj. Předložil jsem vše Bohu a svěřil jsem se mu s celým svým životem, prosil jsem jej, aby mi pomohl vidět v Bibli pravdu. Nechtěl jsem být ničím zatížen (ani svými myšlenami, ani myšlenkami SV). Nejprve jsem chtěl zjistit, jakou má křesťan naději. Bůh mi ukazoval texty, kde byly potřebné informace (Mt 7:19 a dále). Četl jsem všechny související texty kapitoly, a pak jsem četl celý oddíl znovu. Nejdříve jsem se zastavil nad slovy: "Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kd činí vůli mého Otce."

---

Dále jsem se zamyslel, že Pán Ježíš přišel především kvůli izraelskému lidu. Apoštol Petr to připomněl (Sk 3:22). Ježíš, který je zosobněnou pravdou, prohlásil, že každý, kdo v něho uvěří a bude činit vůli jeho nebeského Otce, vejde do nebeského království. To ovše protiřečilo nauce o tom, že jen 144 000 má vejít do nebe. Poté mě Bůh vedl do Mt 20. kap. - podobenství o dělnících na vinici a potom do podobenství o svatební hostině. Židé, kteří nepřijali pozvání na hostinu, budou nahrazeni pohanskými hosty (původně nezvanými). Stejně tak pátá hodina odpolední, do které byli najímáni dělníci, nemohla končit rokem 1935. Je jasné, že počet pozvaných není doslovný nevelký počet. Přijít může každý, kdo projeví opravdový zájem. Nejsou ani rasové výjimky, vždyť apoštol Pavel napsal Římanům, že "evangelium je Boží moc ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka." Kdykoli jsem prosil o vedení, nacházel jsem jednoznačně hovořící slova, že ospravedlnění není jen pro někoho, ale je pro všechny, kdo uvěří v Pána Ježíše. List Římanům 3:22 mě ujistil, že mezi lidmi není v tomto rozdílu. V 5. kapitole jsem se dočeto, že všichni, kdo byli ospravedlněni vírou v Pána Ježíše, s ním budou také vládnout (verš 17-19). Bůh zjednal golgoskou obětí ospravedlnění pro nesčíslné množství lidí, a ne pro nějakou omezenou privilegvanou třídu. Ta slova patří pro mě i pro tebe. Ježíš přišel, aby zachránil hříšníky 1 Tim 1:15), ne aby vybíral elitu. Mocně na mě zapůsobila slova z Gal. 3. kap. "Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista také jste Krista oblékli... Komu patřím já? Komu jsem se vydal křtem? Brooklynskému ústředí? Organizaci? Byl jsem pokřtěn ve jmého Kristovo, jsem tedy vlastnictvím Pána Ježíše. Poznal jsem, že i já mám nebeskou naději. Do mého srdce vstoupila nesmírná radost. Slova "jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jedna naděje" stále platí. Timoteus měl svěřené poslání plnit čistě a beze změny až do příchudu Pána (1Tim 6:14). Ježíš také vyprošoval, aby tam, kde je On, byli i oni - tj. v jeho království (J 17:20-24). Nikdo nebude zachráněn jen proto, že je údajným členem nějakého "ostatku" svědků, nebo jakékoli náboženské organizace. Kolik radosti mi udělalo čtení samotného Božího Slova. Vřele vám to, moji bývalí bratři, doporučuji.

Nauka o třídě "144 000" nemohla obstát

Dlouho jsem věřil, že Pán rozdělil učedníky na "malé stádo" a "jiné ovce". Také jsem věřil, že do království vezme jen "malé stádo" = 144 000 = "pomazaný ostatek" = ústředí. Ostatní svědkové měli být "jinými ovcemi" s pozemskou nadějí. Kladl jsem si otázku, jestli Pán svými slovy chtěl ukázat, že učedníci, kterým to sděloval, jsou součástí nějakého privilegovaného "malého stáda", které bude naplňováno až do roku 1935? Řekl to, když procházel krajem, uzdravoval, učil, činil zázraky. Učedníci viděli, že kněží a učitelé Zákona Ježíše nepřijali, spíše naopak. Mnoho lidí se v důsledku jejich slov k Ježíši obrátili zády, taktéž mnozí se odvrátili, když slova o pojídání jeho těla a pití krve chápali doslova (jako svědci oněch 144 000) (J 6:52-66). Jen několik jich zůstalo vskutku věrných). Ježíšova slova jim ukázala, že před Bohem není důležitý počet následovníků. U Lk 12.kap. Pán Ježíš nejprve učedníkům předložil, co od nich Bůh očekává, potom je teprve ujistil Boží přízní. "Nebojte se, malé stádce.." Neměli se bát těch, kdo zabíjí pouze tělo. Měli vědět, že jen ten, kdo vyznává Pána před lidmi, může čekat, že se On přizná k němu. Měli vědět, že budou pronásledováni pro Krista, měli být připraveni a jejich lampy měly hořet. Měli vědět, že jsou Bohu tak drazí, že i vlasy na jejich hlavách jsou spočítány. Ježíš je svými slovy o malém stádci ujišťoval a posiloval, aby pochopili, že nezáleží na lidských měřítkách, ale na Božích měřítkách. Pán Ježíš také řekl: "Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř." (Jan 10:16). Podle svědků jsou jiné ovce svědkové pokřtění po r. 1935. Podle ústředí jsou druhy "ostatku", můžeme je chápat také jako klub přátel "věrného otroka". Ale měl Kristus tohle na mysli? Bible mi řekla něco jiného. Ježíšovým posláním bylo především přivést ovce, které tam měly patřit vlastně automaticky - tedy izraelský lid. Když posílal své učedníky kázat, neposílal je nejprve k pohanům, ale ke "ztraceným ovcím z llidu izraelského" (Mt 10:5). Vyplývá to i ze slov ke kananejské ženě: "Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského." Jestliže ten původní ovčinec představovali Židé, pak těmi jinými ovcemi jsou lidé z pohanů, kteří v něho uvěřili. Svědčí o tomi mnohá další místa (Gal 3:8; Mt 22:1-10; Lk 14:16-24). Jinými ovcemi, nebo také náhradními hostmi na hostině jsou očividně pohané. Potvrzujej to i Řím 9 s poukazem na Ozeášovo proroctví: Lid, který není můj, povolám za svůj lid... a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého." Tatáž myšlenka je i v Ef 2. V Kristu se tito kdysi vzdálení stali blízkými pro Kristovu prolitou krev, protože Ježíš svou obětí z žida i pohana stvořil nového člověka a oba usmířil na kříži s Bohem. Proto mohl Pavel zvěstovat pohanům, že patří k Boží rodině (v.12-22). Tak jsem se v Bibli dozvěděl, že jinými ovcemi jsou pohané, kteří uvěřili, ne ti, které tak označuje ústředí.