Kdo bude zavržen?

Divná otázka, že? Většinou se lidé táží opačně: "Kdo bude spasen?"... Přesto se mi taková otázka v hlavě vyrojila. A dokonce to bylo ve snu. Hned také následovala odpověď: "Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.'" (Mt 7:22-23)

Uvědomila jsem si, kolik je vlastně v Písmu zmínek o lidech, kteří se prohlašují za Boží služebníky, dokonce káží, shromažďují kolem sebe učedníky, činí zázraky a dokonce vymítají démony. A to vše v Ježíšově jménu!!! A přesto je Pán Ježíš nezná a nikdy je neznal. Přijde mi to dost drsný.

Náležení Kristu se tedy neodvíjí od toho, že se k Němu člověk ústy hlásí, dokonce ani mocné skutky, které činí v Jeho jménu, ještě nedokazují, že skutečně je Božím služebníkem. I takový člověk, který veškerým svým vystupováním a řečí vypadá jako křesťan, vůbec křesťanem být nemusí, může být oním pachatelem nepravostí, tím, kdo se tváří, mluví a snaží se chovat jako křesťan, ale jeho srdce je neobřezané, patří tomuto světu a nikdy se skutečně k Bohu neobrátilo. A takovýto člověk dokonce je o svém křesťanství pevně přesvědčen.

Dvěma výše zmíněným veršům předchází: "Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích." (Mt 7:21). Člověk si může říci, že to je tedy dost široký pojem, že to vlastně ani splnit nejde... Těmito otázkami se trápili i mnozí před námi. Odpověď však je: „Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den." (J 6:40) „Řekli mu: ‚Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?‘ Ježíš jim odpověděl: ‚Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.‘“ (J 6:28-29) Je to málo? Je to jednoduché? Je to samozřejmé? Tak samozřejmé to asi nebude, když se tolik nábožně chovajících se lidí do nebe nedostane. Ve 13. verši téže kapitoly stojí: „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ To je snad celkem jasné… jenže co brání vstupu touto branou? Svět? To zase takový problém není. Ten problém je popsán hned ve verši následujícím: „Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.“ Lživí proroci, lživé nauky, které se vydávají za pravé a na první pohled tak opravdu vypadají. Nejhorší lež je totiž ta, která se nejvíce podobá pravdě, ve které je ta lež nenápadně zakamuflovaná (Pak vyvstává otázka, co je to pravda, kdo je Pravda). K tomu se mi vybavuje: „Vše zkoumejte, dobrého se držte.“(1. Tes 5:21) I sám Pán Ježíš, když se o tom zmiňoval, poukazoval na to, že máme zkoumat ovoce (srov. Mt 7:16-20). Ze špatného stromu vzejde špatné ovoce. Možná, že špatné se nám zdát nebude hned po prvním shlédnutí (i na neplodný strom se dá nalepit krásné umělé ovoce), možná bude i dobře vonět, možná i dobře chutnat… ale poté, co ho okusíme, zažijeme různé trávicí obtíže vyvolané otravou… Proto nepřijímejme automaticky vše, co se zdá jako dobré, ale opravdu to hlouběji zkoumejme. I ti „pachatelé nepravostí“ uzdravovali a vymítali démony, ale nebylo to z Boha. Křesťanství nemá být "pácháním" dobrých skutků, ale plným spoléháním se na Boha a jednáním pod Jeho vedením. Zamysleme se nad sebou. Nebo se bojíme kritického zhodnocení vlastních opečovávaných nešvarů?

Pro srovnání podobný text z Lukáše (13:23-28)
Kdosi mu řekl: "Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?" On jim odpověděl: "Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.  Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: `Pane, otevři nám´, tu on vám odpoví: `Neznám vás, odkud jste!´ Pak budete říkat: `Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!´ On však odpoví: `Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.´ Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven.
Naše vstoupení do Božího království si nedobydeme vlastní snahou. Mnozí se budou snažit, ale bude jim to k ničemu. Pramalý vliv bude mít i shromažďování se kolem Krista. Tak kolik bude těch, kdo budou spaseni? Chtěli byste číslo? Nebo radši jmenovitý seznam? Tak ten až na malé výjimky (jako je lotr na kříži) Písmo nepodává.
Otázkou, kterou si každý z nás musí zodpovědět, je, na co, nebo na koho ve své víře spoléháme, jak pevný je základ naší jistoty. Otázkou je, obrátili-li jsme se opravdu kdy od svých hříchů a uvěřili-li jsme evangeliu – zprávě o tom, že Ježíš byl na kříži Golgoty místo nás. Otázkou je… budeme zavrženi?