Psychická manipulace, moonisté, sekty (2)

3. Hrozba současnosti: psychická závislost na kultech
Kulty jsou dnes prakticky všude. Jen je vždy nevidíme. V poslední době se velmi šíří a i prostředky manipulace, kterými získávají své členy jsou stále rafinovanější. Jen málokdy se veřejnost o nich doví prostřednictvím masmédií, která informují o hromadných vraždách či sebevraždách a podobných výsledcích PM.
Zhoubný kult se liší od normální společenské či náboženské skupiny tím, že nutí své členy setrvávat ve skupině přemlouváním, nátlakem nebo jinými nepřípustnými způsoby ovlivňování. Nejde o to, čemu člověk věří, ale jakým způsobem se k takové víře dostane – měla by být prosta jakékoli manipulace.

• Náboženské kulty: jsou nejznámější a nejpočetnější. Orientují se na náboženské dogma. Některé vycházejí z bible, jiné z orientálních či tajných nauk, některé jsou čirým výmyslem svých zakladatelů. Ačkoli většina tvrdí, že jim jde pouze o duchovní zájmy, stačí, všimneme-li si, jaký důraz kladou na „statky tohoto světa“ – přepych, v němž žijí představitelé kultu, milionové investice do pozemků, rozsáhle obchodní podnikání a tak dále. Např. Moonisté, scientologická církev, Mezinárodní cesta, Radžníšova sekta,…
• Politické kulty: Produkují zprávy, označované obvykle slovem „okrajové“ nebo „extremistické“, ale málokdo ví o jejich podvodných náborových a manipulačních praktikách, jimiž se odlišují od běžných fanatiků. Tyto skupiny se organizují kolem určitého politického dogmatu.
• Psychoterapeuticko-výchovné kulty: Pořádají – obvykle v nějakém hotelu – soustředění a semináře, kde za stovky dolarů zprostředkovávají „duchovní vize“ a „osvícení“. Tyto kulty používají řadu základních manipulačních technik, aby poskytly svým klientům „vrcholný“ zážitek. Někdy donutí zákazníka, aby se zapsal do nákladnějších pokročilejších kurzů. Postupem času se z nich stanou náboroví pracovníci, kteří však nesmí vyzradit příliš  mnoho z programu kultu.
• Komerční kulty: Věří v dogma hrabivosti. Existuje  mnoho pyramidových či několikaúrovňových organizací, které slibují velké zisky, ale ve skutečnosti ze svých obětí ždímají peníze. Úspěch závisí na získávání nových lidí, kteří zase získávají další. Jiné komerční kulty nutí lidi, aby po domech prodávali různé předměty nebo vybírali předplatné na časopisy. Tyto kulty inzerují v místních novinách a slibují výnosná zaměstnání a zajímavé cesty. Kdo je přijat, musí obvykle zaplatit za školení. Své zaměstnance manipulují strachem a pocitem viny. Tito lidé se stávají otroky podniku.

Jak se dělá nábor
Destruktivní kulty cílevědomě vyhledávají lidi inteligentní, nadané a úspěšné. Veškeré negativní emoce potlačují a neustále ukazují jen usměvavou šťastnou tvář. Podle 4 typů nových kandidátů se volí postup:
1) Myslitel – přístup intelektuální.
2) Citově založení lidé – laskavý přístup a zájem, přátelské vztahy v kulu
3) Činorodí jedinci – mají možnost „změnit svět“
4) Náboženský typ – vyprávění o duchovních zkušenostech, ukázání cesty k Bohu
Kulty vynakládají obrovské částky na propagaci.
POZOR: Průměrný člověk soudí, že je proti náboru imunní! Je přesvědčen, že se mu nic takového nemůže stát.
Kulty využívají různých druhů fóbií. Často pěstují u svých členů strach z odchodu apod. (když vystoupí, zemřou nebo se stane jiná tragédie,…)
Největší vliv získávají nad jedincem kulty prostřednictvím nevědomí. Používají stavy podobné hypnóze, přetížení informacemi, uvádějí člověka do situace, kdy není schopen kriticky myslet. Náboráři vypadají velmi důvěryhodně – lidsky – a tak získávají velkou důvěru svých obětí. Využívají základních tužeb jako je láska, pozornost, moudrost, vědění, peníze, společenské postavení, smysl, zdraví… Je důležité si uvědomit, že lidé nevstupují do těchto organizací o své vůli. Sekta si je přitáhne sama.
Základní postupy náboru
Buď se na nás obrátí známý nebo příbuzný, který už členem kultu je, nebo nás osloví a spřátelí se cizí osoba (často člen kultu opačného pohlaví), nebo to bývá u příležitosti nějakého kultem organizovaného podniku – přednáška, symposium nebo film.
Většina lidí navázala kontakt v kritickém období života. Stres bývá často důsledkem nějaké významné, ale nevítané změny – člověk se stává potom snadno zranitelným.
Náborový pracovník si svou oběť důkladně prověří – zjistí, več doufá, o čem sní, čeho se bojí, jaké má vztahy, zaměstnání, zájmy. Čím víc se doví, tím snazší je pak manipulace.
Život v komunitě: iluze a zneužívání
Prvních několik týdnů je pro nového člena v kultu radostných. Tento život však znamená převážně oběť a utrpení. Lidé, kteří tu existují, sice vědí, co znamená žít v totalitním státě, ale na svůj totalitní svět se nejsou schopni objektivně podívat. Je to svět fantazie vytvořený skupinou. Člen je závislý na skupině v jídle, ošacení, bydlení, při ošetřování v nemoci. Přesto však zdravotnická opatření neexistují. Některé kulty doporučují léčení vírou jako jediný druh lékařské pomoci. Vedle zanedbávání lékařské péče existuje i zneužívání dětí (jako pracovních sil, někdy i sexuální zneužívání). Často jsou děti odtrženy od rodičů a vychovávány v izolaci.

4. Co je psychická manipulace a závislost
Nabízí se otázka: „Jak poznáte psychickou manipulaci?“ Jasné je, že kdo je zmanipulován, tak to nepozná, pokud mu někdo druhý nepomůže.
Za přítomnosti osmi Liftonových prvků, vzniká prostředí PM:

• předem zvolené prostředí (kontrola prostředí) – kontrola komunikace v daném prostředí. Provádí se několikerým způsobem (vývojem v skupině, izolací od ostatních lidí, psychický nátlakem, geografickou polohou a nedosažitelností dopravních prostředků a někdy i fyzickým násilím.
• mystická manipulace neboli plánovaná nenucenost – jde o systematický proces plánovaný a řízený shora, budí však dojem nenucenosti. V současnosti se ustálila kultovní šablona, podle níž se určitá „vyvolená“ osoba považuje za spasitele. Mystická manipulace může  nabýt zvláštních forem, protože se jejich vůdci stávají prostředníky mezi Bohem a člověkem. Božské zásady se mohou prosazovat i násilím nebo podvodem.
• požadavek čistoty – může vést k manichejské posedlosti. Takové názory vyžadují radikální oddělení čistého a nečistého, dobrého zlého. Často je purifikace součástí rituálu a jako zdroj obviňování a hanby souvisí těsně s procedurou vyznání.
• kult doznání (vyznání) – ideologická hnutí jakékoli úrovně a intenzity využívají pocitu viny a hanby k ovlivňování svých stoupenců. Děje se to zpovědí, která má svou zvláštní formu. Shromáždění, kde se viník vyznává ze svých hříchů, jsou spojena s kritikou a sebekritikou, konají se většinou za přítomnosti omezeného počtu svědků a vedou k závazkům týkajících se osobních změn. Vyznání jsou směsicí faktů odhalených a utajených.
• posvátná věda – vše musí být vědecké a zároveň duchovní. Poskytuje mladým lidem relativní jistotu, neboť zjednodušuje svět.
• zneužívání jazyka – obraty a slova se zbožšťují. Silně zjednodušená řeč je plná stereotypů a otřelých frází, ale právě v tom spočívá její obrovský psychologický vliv
• nadřazenost nauky nad osobou – uplatní se kdykoli se vyskytne rozpor mezi tím, co si jednotlivec myslí, a co by si podle nauky či dogmatu myslet měl. Totalitní prostředí totiž předpokládá, že člověk musí dospět k pravdě dogmatu a té pravdě pak podřídit vlastní zkušenost. Opačná zkušenost a její doznání se kvalifikuje jako vina.
• neúcta k životu (existenční provizorium) – vlastní-li někdo absolutní nebo totalitní pojem pravdy, pak ti, kdo jejich světlo nevidí a jejich pravdu nepřijali, žijí v provizorním světě stínů a zdání, jsou svázání se zlem, zkaženi a nemají nárok na existenci. Projevuje se tu „pravé bytí proti nicotě“. Je-li člověk druhé kategorie přijat mezi vyvolené, cítí velké zadostiučinění, že se stal součástí elity.

PM a závislost lze popsat a definovat různým způsobem, ale nejlépe ji pochopíme jako systém rozkládající lidskou identitu. Nejzávažnější problém lidí, kteří opustili destruktivní kult, je rozpad jejich vlastní identity (= názory, chování, způsob myšlení, emoce). Nová (kultovní) identita vytlačí starou (vycházející z výchovy, rodinného prostředí,…). A dále tyto dvě identity fungují vedle sebe, jedna překrývá druhou – osoba může působit i jako schizofrenik.
Podstatou PM je pěstovat závislost a konformitu a potírat samostatnost v úsudku a individualitu.
Ne vždy záměry skupin provozujících PM nemusí být špatné (např. rehabilitační programy pro narkomany). Často však jsou tyto programy nebezpečné, mohou zlomit individualitu člověka.
Vymývání mozku
V novodobé formě jde o tzv. myšlenkovou převýchovu. Nachází i u kultů. Je nebezpečná zejména proto, že oběť neví, že je v rukou nepřítele. Tato metoda nevyžaduje fyzické násilí, používají se hypnotické postupy kombinované se skupinovou dynamikou. Jednotlivec je odveden a zmanipulován tak, aby dělal, co se od něho žádá. A celkem vzato reaguje na všechno pozitivně.
Hypnóza
Základní rys hypnózy je trans. Jde o stav, který se liší od normálního vědomí. Rozdíl je v tom, že při normálním vědomí je naše pozornost obrácena skrze smyslové vnímání navenek, kdežto v transu se soustřeďujeme dovnitř. Slyšíme, vidíme a cítíme vnitřně. Jsou různé stupně transu od bdělého snění až k hlubším stavům, kdy člověk už skoro nevnímá vnější svět, ale je velmi vnímavý na to, co se mu sděluje. Četné skupiny využívají tzv. meditace.
V takovémto stavu klesají kritické schopnosti. Člověk hodnotí přijímané informace obtížněji než při normálním vědomí.
Zhoubné kulty zavádějí trans u svých členů v nekonečných shromážděních. Opakování a vynucená pozornost jsou nejlepší cestou k hypnotickým stavům. Mrkací a polykací reflex posluchačů se opožďuje, obličej dostane uvolněný, prázdný, nic neříkající výraz.
Principy skupinové dynamiky
Velmi silná metoda, jíž se dociluje změna chování, skupinová konformita a poslušnost vůči autoritě, je tzv. „ovlivňovaní proces“. Člověk ve snaze najít nejvhodnější řešení dané společenské situace reaguje někdy na informace nevědomě. Člověk nevěří vlastnímu vnímání, octne-li se v situaci, kdy důvěryhodní lidé dávají na určitou otázku nesprávnou odpověď.
Podstata poslušnosti záleží v tom, že se člověk považuje za nástroj provádějící vůli někoho jiného, a proto si nepřipouští odpovědnost za vlastní činy.
Čtyři složky psychické manipulace

• Řízené chování: znamená kontrolu individuální fyzické reality. Zahrnuje kontrolu prostředí (místa, kde člověk žije, šatů, jimiž se odívá, jídla, které konzumuje, výběru životního partnera, jak dlouho spí, rovněž práce, kterou koná, rituálů a jiných činností). Většina kultů předepisuje svým členům velmi tuhý režim. Každý den se věnuje značný čas kultovním rituálům a školení. Specifickými úkoly se omezuje volný čas a svobodná činnost. Existuje silná finanční závislost. Chování se často usměrňuje požadavkem, že každý má jednat, jak by jednala skupina. Nový člen má napodobovat svého vedoucího (ve všem – i např. imitace hlasu, gesta,…). Dobré chování se oceňuje, špatné se trestá. Člen je veden k vědomí, že si trest zaslouží. Vůdcové  kultu nedokázali ovládat myšlení podřízených, ale věděli, že když nařídí určitý způsob chování, srdce a mysl budou následovat.
• Řízené myšlení: zahrnuje důkladnou indoktrinaci členů, takže si vštípí nauku sekty, osvojí si nový způsob vyjadřování a metody zabraňující svobodnému myšlení, neboť mysl musí zůstat „soustředěná“. Dobrý člen sekty musí umět manipulovat sám sebe. Ideologie se uctívá jako „pravda. Slouží k filtraci získávaných informací, určuje, co si má člověk myslet. Nauka je absolutistická, rozděluje vše na černé a bílé, dobré (=skupina) a zlé (=ostatní svět). Ideologie odpovídá na všechny otázky, vyřeší všechny problémy a situace. Člen kultu nemusí myslet samostatně, ideologie myslí za něj. Používají se kultovní fráze. Sekty používají hojně rituály brzdící myšlení. Členové se učí blokovat své myšlenky sami. Prý to pomáhá duchovnímu růstu a zdatnosti. Kdykoli se přistihne se „špatnou“ myšlenkou, zlikviduje ji jako „negativní“ a obnoví duševní rovnováhu. Jsou zde různé metody: soustředěné modlitby, hlasitá nebo tichá recitace, rozjímání, „osvícené“ náboženské projevy, zpěv, mumlání. Jde o naprogramovaný návyk. Myšlenková blokáda je nejjistější způsob jak znemožnit poznání skutečnosti. Jestliže si někdo zvykl nepochybovat a myslet o své sektě pouze pozitivně, není mu pomoci. Nauka je dokonalá, vůdce je dokonalý, a proto příčinou všech potíží je jednotlivec sám. Řízené myšlení dokáže účinně eliminovat jakékoli pocity, jež nejsou v souladu s naukou sekty. Tam, kde se podaří zmanipulovat myšlení, lze snadno ovládat city i chování.
• Řízené emoce: snaží se ovládnout a zúžit rozsah lidských citů. Vhodnými prostředky jsou vina a strach (rozlišuje se vina historická, vina pro nedostatečnou identitu, vina morální, vina sociální). Štěstí je nalézáno v utrpení. Tato myšlenka  se stává nástrojem vydírání a manipulace. Štěstí se definuje jako pocit sounáležitosti, který sekta propůjčuje těm, kdo si ho zaslouží. Nejvýš se cení loajalita a oddanost. Lidé jsou často udržování v nejistotě. Velmi účinnou metodou jsou fobie.
• Řízené informace: uzavře-li se přísun informací, který člověk potřebuje k tomu, aby si utvořil zdravý úsudek, dotyčná osoba zblbne. Řada členů kultů čte jen kultovní literaturu. Někdy se kontrolují dopisy a telefonní hovory. Kontrola se týká též veškerých vztahů. Kritizovat vůdce, nauku nebo organizaci není dovoleno. Členové se vzájemně špehují a nepatřičné poznámky nebo činy hlásí vedoucím. Informace bývají většinou útržkovité, aby si nikdo nemohl udělat celkový obraz. Skupina zavede několik stupňů „pravdy“ – podle toho, s kým se mluví.

Mezi sektami jsou značné rozdíly. Nejdůležitější je celkový vliv na postiženého. Je schopen svobodně rozhodovat o svém životě? Dá se poznat jedině tak, že mu umožníme svobodně uvažovat, mít svobodný přístup ke všem informacím a vědět, že mu nic nebrání opustit kultovní prostředí.

Tři stupně psychické manipulace
Jde o třífázový postup při provádění PM. Kulty používají podvodů a vysoce kultivovaného, vyprázdněného a zfalšovanými pojmy nabitého jazyka, vládnou technikami, jež brzdí a znemožňují samostatně myslit, pěstují fobie.
Zhoubný kult dokáže vytvořit ukázněné, nemyslící, ke všemu ochotné individuum.

• Rozmrazení: nejprve je oběť dezorientována. Jednou z nejúčinnějších metod je nedostatek spánku, změna stravy a pořádku v jídle. Dále existují hypnotické postupy, záměrné matení mysli vedoucí k transu. Zmatek působí protikladné informace typu „Čím víc se budete snažit rozumět mým slovům, tím méně pochopíte. Chápete?“ Výsledkem je dočasné zmatení mysli. Je-li člověk vystaven podobným výrokům, přestane kriticky vnímat a přizpůsobí se stejně jako ostatní. Další technikou je konfliktní situace, z nichž není úniku – tzv. double binds. Člověk je nucen udělat, co si přeje jeho manipulátor, a přitom má iluzi výběru. Dále existují veřejná zpověď, řízená meditace, společné modlení, intenzivní gymnastika, skupinový zpěv. Téměř vždy jde o skupinovou záležitost – vylučuje soukromí a potlačuje touhu být sám a přemýšlet. V této fázi jsou lidé oslabení a kult je bombarduje pocity viny, nedostatečnosti, intelektuální či myšlenkové méněcennosti. Po této fázi následuje změna.
• Změna: postižený dostane novou identitu – nový způsob chování, myšlení a cítění – která vyplní prázdnotu, jež vznikla likvidací identity staré. Přestavba se provádí formálně (semináře, rituály) a neformálně (rozhovory, četba, videozáznamy apod.). I zde se uplatní metody používané při rozmrazení – opakování, monotónní rytmus, uspávající hypnotické kadence vět. Mluví se donekonečna stále o tomtéž. Kandidátům se prozradí, že hlavní překážkou pochopení a prožití „nové pravdy“ je jejich „staré“ já. Sděluje se jen část pravdy, kterou je jedinec schopen přijmout. Další působivou metodou je tzv. „duchovní zkušenost“ člena kultu. Simulují se čtení myšlenek a různé mystické zážitky. Lidem se doporučuje, aby se zeptali Boha, co od nich žádá. Vždy se předpokládá, že boží vůlí je zůstat ve skupině. Pokud někdo prohlásí, že Bůh mu naznačuje, aby odešel, nepovažuje se takový projev boží vůle za platný. Nejsilnější nátlak je ze strany ostatních členů. Kultista přesně ví, co je pro vás nejlepší a snaží se uspět – dostat vás – protože jakýkoli neúspěch je jeho vina. Člověk má schopnost přizpůsobit se novému prostředí a kulty toho využívají. Jakmile se člověk změní následuje další krok.
• Opětovné zmrazení: po likvidaci předchozí identity a zaškolení do nového světového názoru se adept stává „novým člověkem“. Musí se upevnit nová identita. Prvním úkolem je očernit bývalé já, rodinu, přátele, zájmy, bagatelizuje se vše dobré, zveličuje vše špatné. Důležitým prostředkem je napodobování vedoucích – ve všem. Skupina se stává novou rodinou. Vše ostatní je staré. Někdy členové přijímají i nové jméno. Nováčci jsou přinuceni odevzdat veškerý svůj majetek – stanou se zcela závislými. Nové názory se upevní i tím, že o nich bude člen přesvědčovat druhé – velmi brzy je tedy poslán získávat nové lidi.

Dvojí identita: klíč k pochopení členů kultů
V prostředí PM je svoboda volby to první, co člověk ztrácí. Válčí sám se sebou, mluví kultický žargonem. Střídají se u něj dvě identity – stará a kultovní. V každé formě se osoba projevuje jinak.
Kultické já  mluví jako robot nebo magnetofonová páska s nahrávkou ideologické přednášky. Postižený hovoří zbytečně hlasitě, postoj je strnulý, tvář nehybná. Jeho oči připadají posluchačům jako skleněné, studené a dívají se skrz ostatní.
Původní já se vyjadřuje normálně, je spontánní, mívá smysl pro humor, jeho postoj i gestikulace jsou uvolněnější, výraz očí je upřímný a přirozený.
Rozpoznat změnu a zachovat se přiměřeným způsobem je klíč, kterým se otvírá skutečné já postižené osoby a zbavuje ji závislosti na kultu.