Psychická manipulace, moonisté, sekty (3)

5. Psychologie kultu
Zajímavé je, že při náboru do kultů se náboráři soustřeďují na hodnotné a výkonné lidi. Otázka je: „Proč lidé podléhají kultům? Proč tam vstupují osoby slušné, laskavé a prozíravé?“ Příčinou bývá neobvyklý stres, významná životní změna apod. Naše obranné mechanismy nám obyčejně pomohou, ale bývají chvíle, kdy ochabujeme.
Zhoubné kulty se mohou v jednotlivostech lišit, avšak určité prvky zůstávají víceméně všem společné. Zde jsou:

• doktrína je realita – neúčinnější doktríny jsou ty, které nejdou ověřit ani zhodnotit. Doktrína vyžaduje, aby člověk nedůvěřoval vlastnímu já. Stává se nejvyšším programem veškerého myšlení, cítění a jednání. Představuje absolutní pravdu.
• skutečnost je černobílá, dobro proti zlu – my jsme dobří, oni zlí. Společnost je ovládána zlými duchy.
• elistická mentalita – kultismům je předkládáno, že jsou elitními bojovými složkami lidstva. Byli vybráni bohem, aby vyvedli lidstvo z temnoty do osvícení. Považují se za lepší, informovanější a mocnější, než kdokoli jiný na světě.
• skupinová vůle a individuální vůle – hlavní je celek, osobní zájmy se musí podřídit. Člověk se učí zapomínat na své vnitřní já a důvěřovat vnější autoritě. Je naprosto nesamostatný.
• naprostá poslušnost: napodobení vůdce – nový člen odkládá staré já, má napodobit staršího člena. Skupina kultistů působí podivně: stejné šaty, chování, mluva…
• pocit štěstí jako odměna za dobrý výkon – chování se ovládá odměnami a tresty, používá se soutěže. Odstraňují se přátelství. Emocionální vztah musí být vertikální (k vedoucímu), nikoli horizontální (ke kolegům).
• manipulace strachem a pocitem viny - člen žije ve strachu, vině a hanbě. Za vše špatné může jen on sám, má slabou víru, začne věřit, že se stává obětí zla. Hlavním motivačním faktorem je strach. Jen sekta mu může pomoci.
• emocionální výšiny a nížiny – kultista kolísá mezi pocitem štěstí a drtivým pocitem viny. Tyto extrémy ovlivňují všechny jeho životní projevy. Nežádoucí projevy se uměle vytvářejí a zase odstraňují přeškolením.
• změny v časové orientaci – změní se vztah k minulosti, přítomnosti a budoucnosti kultisty. Pohled je zkreslený. Apokalypsa je naprogramována – a když se nevyplní předpovědi, další termín se posune.
• není úniku – ve zhoubném kultu neexistuje legitimní důvod k odchodu. Odchod je důkaz slabosti, pokušení, následkem hříchu apod.

---

6. Hodnocení kultů: jak se chránit
Tři základní oblasti hodnocení jsou vedení, nauka a členství. Prozkoumáme-li je, snadno zjistíme, zdali má určitá skupina tendenci stát se zhoubným kultem.

Vedení:
Kdo je vůdcem, zakladatelem či představitelem sekty? Jaký život má za sebou? Jaké má vzdělání, čím se zabýval, kde pracoval, než sektu založil? Dopustil se vůdce sekty nějakého zločinu? Z čeho byl obviněn? Byl za to odsouzen? Je moc ve struktuře organizace skutečně vyvážená?
Mnozí dnešní představitelé kultů byli svého času také obětí PM. Vůdcové často trpí komplexem méněcennosti a svou povahou bývají asociální, věří vlastní propagandě.
Nauka:
Ideologie sekty by měla být volně přístupná všem, kdo se zajímají o členství. Zhoubné kulty mění svou „pravdu“ podle potřeby a situace, poněvadž jsou přesvědčeny, že účel světí prostředky.
Členství:
Členství je nejdůležitějším kritériem při hodnocení skupiny. Dělí se na tři složky: nábor, kontinuita členství a možnost odchodu.
Nejčastějším rysem náborové činnosti je podvod (lhaní, zamlčování důležitých faktů nebo zkreslování informací). Většina verbířů popře, že se vůbec snaží někoho získat. O sobě a zejména o skupině řekne náborář co nejméně, a to jen v nejnutnějším případě. Většina sdělení je jednosměrná a tato nerovnoměrnost informačního toku by měla být dalším varováním, že tu něco není v pořádku. Bezděčný kandidát členství má ponejvíce dojem, že získal nového přítele. Jakmile se adept pozve na nějaký kultovní podnik, začne se na něj vyvíjet skrytý i zjevný tlak, aby se co nejdřív k něčemu zavázal. Většinou se nedává moc času na rozmyšlenou. Právě tím se liší od solidních organizací: ty svým budoucím členům nelžou, ani je nenutí k ukvapeným slibům.
Osobnost se indoktrinací změní (styl oblékání, názory, mluví ve frázích, ztrácí smysl pro humor, opouští dřívější zájmy,…). Lidé pochopitelně mění během života své názory, ale když podlehnou podvodu a PM, změna je dramatická, náhlá a uměle vyvolaná.
Kontinuitu členství zajišťují akce zaměřené na podrývání vztahu k rodině a přátelům. Jakmile se člověk stane členem, změní se podstatným způsobem i jeho spaní, stravování apod. Nejnápadnější známkou PM je neschopnost samostatného rozhodování.
Možnost odejít  je dalším kritériem posuzování sekty. Členové zhoubných kultů živí v psychickém vězení. Jsou jim vštípeny fobie, takže postižený se bojí sektu opustit. Tím se znemožňuje svobodné rozhodování. Pro odchod neexistuje „legitimní“ důvod.
Není třeba zdůrazňovat, že každý člověk má právo se kdykoli rozhodnout, chce-li ve skupině zůstat. Svoboda této volby je nezcizitelná.
Ptáme se sami – nejlepší způsob jak se chránit před zhoubnými kulty
Pokud nás osloví osoba, jež se bude snažit získat od nás informace nebo nás někam zvát, je nejlepší vyrukovat se specifickými otázkami, jimiž se většiny náborářů zbavíme. Tyto otázky působí nejúčinněji, pronášíme-li je naprosto upřímným a přátelským způsobem a trváme na konkrétních odpovědích. Nedostaneme-li jasnou, stručnou a přímou odpověď, zcela určitě není něco v pořádku.
-    Jak dlouho už tohle provozujete? Chcete mě získat pro nějakou organizaci?
-    Můžete mi říct jména všech organizací, které jsou k vaší sektě přidruženy?
-    Kdo je hlavní vedoucí? Jakou má minulost a kvalifikaci? Jaký je jeho trestní rejstřík?
-    V co věří vaše sekta? Věří, že účel světí prostředky? Je za určitých okolností dovolen podvod?
-    Co se čeká od toho, kdo do sekty vstoupí? Musí odejít ze školy nebo ze zaměstnání, odevzdat úspory a majetek a rozejít se s příbuznými a přáteli, kteří jeho krok neschvalují?
-    Považuje někdo vaši skupinu za problematickou? Pokud ji lidé kritizují, jaké mají námitky?
-    Jaký máte vztah k bývalým členům? Už jste někdy zkoušel s někým takovým promluvit a zjistit, proč odešel? Omezuje vaše skupina styky s bývalými členy?
-    Jmenujte tři věci, které vám na vaší skupině a vedoucím nesedí.

7. Výstupové poradenství: Svoboda bez násilí
Když lidé začnou pátrat, jakým způsobem by bylo možno vysvobodit přátele nebo příbuzné ze zajetí kultů, vědí jen málo nebo vůbec nic o PM, povaze zhoubných sekt, nebo jak se má postupovat, chceme-li z nich někoho dostat. Obvykle si myslí, že jediná možnost je „neprogramování“, ale netuší, že to znamená oběď násilím unést a pak se ji delší dobu snažit přivést k rozumu, aby našla sama sebe, což všecko přijde asi tak na 18 až 30 tisíc dolarů.
Neprogramování je z právního hlediska riskantní a ze emocionálního hlediska často traumatické.
Existují však už i nenásilné způsoby. Výstupoví poradci používají osvědčených psychologických metod současně s nejnovějšími konzultačními postupy. Kromě toho mají tu přednost, že téměř všichni jsou bývalými členy nějakého kultu.
Má-li nenásilný způsob uspět, je třeba vynikající informovanosti.
Tato kapitola popisuje intervenční případy, konkrétní postupy a výsledky. Zdůrazňuje zejména nutnost angažovat celou rodinu a přátele, znát informace, jak dlouho trval nábor, jak dlouho je osoba členem kultu. Probere se komunikační strategie. Je potřeba, aby se oběť kultu setkala s bývalými členy. Vždy se před postiženou osobou hovoří o jiných sektách – na vlastní nedá dopustit.
Postiženému se ukáže, že je v pasti, do které nevlezl o své vůli, a že je možno se z ní dostat. Jednou ze zásad je, že lidé potřebují a chtějí růst. Pohled se soustřeďuje na přítomnost a budoucnost, nové možnosti. Je nutnost posílit rodinné vztahy.
Ve velmi obtížných případech se používá skryté intervence.
Jakmile se zvládne fobie z výstupu ze sekty a dosáhne kontaktu s pravou identitou a pravým já postiženého a ten pochopí, jak s ním manipulovali, téměř vždycky se rozhodne pro svobodu, protože ví, že ta je pro něj nejlepší. Odchod z kultu dává jedinečnou příležitost vidět sama sebe „nahého“ a analyzovat všecko, co jsme kdy věděli a več jsme věřili. Taková situace může osvobozovat, ale také nahánět hrůzu. Je to šance začít život znova.

8. Pomoc
Když se někdo, koho známe a máme rádi, stane členem zhoubného kultu, vznikne pravděpodobně jedna z nejtěžších situací v našem životě. Chceme takovému člověku pomoci a snadno se dopouštíme chyb, které potom náš úkol ještě víc znesnadní.
Účelem této kapitoly je sdělit několik základních praktických poznatků, co by se  mělo nebo nemělo dělat, chceme-li někoho zachránit.
Typické neúčinné reakce:
Nadměrný pocit viny a hanby – rodina si neustále vyčítá, jak se něco takového  mohlo vůbec stát.
Lidé si nevšímají vlastních potřeb – nejlepší způsob, jak pomáhat druhým, je starat se dobře sám o sebe.
Afektovaný přístup – agresivní chování, hysterické tirády a nevhodná slova jako „kult“ a „vymývání mozku“ mívají skoro vždycky opačný účinek.
Příbuzní se snaží kultismu přesvědčit konfrontačním způsobem a z pozice nadřazenosti – to prostě nefunguje.
Nesvalujme vinu na osoby, které byly podvedeny – nemohou za to.
Hlavním cílem by mělo být učinit všecko, abychom vytvořili potřebné podmínky pro pomoc dotyčné osobě a pro změnu a růst. Cílem by nemělo být „vyproštění ze sekty“. Odchod z destruktivního kultu je přirozený důsledek změny a růstu. Podstatné je přijmout zásadu, že kultista sektu v každém případě musí opustit – jde jen o to, jestli dříve, nebo později, zdali odchod  bude snadný a hladký nebo obtížný a bolestivý. Lidé dokáží jen to, co je v jejich silách.
Příprava pro úspěšnou intervenci
-    respektujeme osobní a citové zájmy: nečekat okamžitý výsledek a počítat s delší dobou nám umožní vytvořit si určitou vyrovnanou perspektivu. Zejména je-li někdo v kultu už mnoho let, není rozumné pomáhat mu na úkor zdraví nebo tělesné a duševní pohody někoho druhého.
-    spojenými silami: angažuje se v rámci možností co největší počet příbuzných a přátel. Postaráme se, aby byli řádně informováni. Zveme duchovní, psychology, psychiatry a bývalé členy kultů.
-    organizace a plán: snažme se získat co nejvíce informací. Úspěch závisí na dobré přípravě. Stýkat se s kultistou běžně je lepší než jenom občas. Volí se vhodný výstupový poradce (mezi nimi jsou i podvodníci…pozor!)
Změna a růst
Kdo chce pomáhat lidem angažovaným v kultu, by měl kromě dlouhodobého cíle mít na mysli tři hlavní cíle krátkodobé:

• vztah a důvěra: Bez důvěry nelze dosáhnout ničeho. Vůči dotyčnému projevujeme úctu a vážíme si jeho nadání a ideálů, ale nezahrnujeme do toho angažovanost v sektě. Nejúčinnější je zvědavý, ale současně sympatizující postoj. Máme zájem o osobu, a proto chceme znát všecko, co je pro ni důležité. Začne-li kultista skupinu vychvalovat kvůli nějaké dobré stránce svého života, např. že nefetuje, nepije, zdůrazníme, že je to vynikající, ale že zásluhu na tom má on sám, nikoli skupina. Aby získali důvěru a dobrý vztah, lidé posílají dopisy, dárky, knihy, píší básně, malují….
• shromažďování informací: Jakmile vznikne kladný vztah, lze získávat informace  mnohem snáz - zejména o tom, jak kultista myslí, cítí a vnímá skutečnost. Měli bychom se s ním setkávat pokud možná pravidelně a o samotě. Chceme, aby nám všecko vysvětloval on sám a nikdo jiný. Když řekne, že nedokáže odpovědět na naše otázky, zdvořile namítneme, že nechápeme, proč se tedy angažoval ve skupině dřív, než mu tyto věci byly jasné. A navrhneme několikatýdenní odstup, během něhož by zkoumal skupinu zcela objektivně. Je-li vše v pořádku, co může ztratit?
• umění vzbudit pochybnosti a ukázat novou perspektivu: Pokud se podaří navázat dobrý vztah a nashromáždit hodně informací, provedeme poslední krok, jímž je rozvinutí schopnosti postupně likvidovat kultovní PM. Tento krok se nesmí podniknout předčasně. Nesmíme zapomenout, že naším úkolem je vzkřísit a posílit skutečné já našeho přítele. Nejúčinnější je připomenout mu zajímavé stránky jeho dřívějšího života. Kdykoli s kultistou komunikujeme, soustředíme se pokaždé pouze na jednu nebo dvě věci. Je lepší probrat jednu záležitost důkladně, než se zmínit o všem povrchně. Je nutné zůstat za všech okolností svým. Budeme-li se chovat jinak než obvykle, vzbudí to podezření.

Pomoc není dobré odkládat ať jde o člena kultu krátkou dobu nebo několik let.

9. Jak léčit zmanipulovanou mysl
Zde jsou shrnuty metody, jež slouží jako klíč k otevření zmanipulované mysli:
1. Vytvoření vztahu a důvěry
Důležitost vztahu je podtržena již v předchozí kapitole. K jeho vytvoření slouží několik metod – napodobit fyzický projev (body language) osoby, s níž komunikujeme, neagresivní tón hlasu, mluvit o všedních záležitostech života.
2. Cílená komunikace
Myslíme na to, jak co nejlépe uskutečnit své cíle. Děláme to, co posluchače osloví. Hlavním cílem je úspěch.
3. Modely identity
Vytvoříme si co nejpřesnější obraz o člověku, kterého chceme ovlivnit. Utvoříme si tři modely osobnosti:
- Kým osoba byla, než vstoupila do kultu.
- Typický člen příslušné kultovní skupiny.
- Skutečná osoba angažovaná v kultu.
Kultista střídá své vlastní a kultické já každou chvíli. Toho se musí využít. Používáme model osoby, kterou dotyčný zrovna je a představujeme si, jak bude reagovat na otázky. Čím je vztah přátelštější, tím snáze se může pomoci postiženému.
4. Přístup k předkultovní identitě
Kdykoli se člověk začne rozpomínat, čím byl, než vstoupil do sekty, je možno založit jeho vztah k realitě na období, kdy kultická identita a z ní vyplývající PM dosud neexistovala. Snažím se dotyčnou osobu přimět, aby se upamatovala, jak smýšlela a cítila v jednotlivých fázích náborového procesu. Téměř vždy měla v té době podstatné pochybnosti a problémy, které později násilím potlačila. Pod vlivem indoktrinace lidé umlčí svůj vnitřní hlas, který se je snaží varovat.
5. Přimět kultistu, aby se podíval na skutečnost z různých hledisek
Kdykoli se kultistovi podaří vystoupit ze své situace a vžít se do situace někoho jiného – třeba člena jiné sekty, nebo rodičů, nebo vedoucího, změkne jeho psychická ztuhlost. Podívat se na svět z jiného hlediska znamená ověřit si skutečnost. Informace, jimiž byl naprogramován, se objeví v jiném světle. Nová hlediska zbavují člověka slepé víry.
6. Eliminovat proces bránící samostatnému myšlení tím, že nepřímo poskytujeme informace
Každý člen kultu je naprogramován tak, aby potlačoval veškeré „negativní“ myšlenky o vůdci, nauce nebo organizaci a aby věřil, že jeho sekta je lepší a onačejší než všechny ostatní.
Když nehrozí „nebezpečí“, kultista myšlení nepotlačuje. Poněvadž je přesvědčen, že jeho sekta zhoubným kultem není, kdežto ostatní sekty ano, je poměrně snadné s ním dlouze a podrobně hovořit, když má dojem, že ho nenapadáme. Proto je nejvýhodnější nepřímý způsob komunikace. Jde-li o člena sekty Mezinárodní cesta, nebude se ani v nejmenším cítit ohrožen, bude-li se s ním mluvit o monistech apod. Kultistovu nevědomí (tj. jeho původní identitě) předkládáme tak k zpracování materiál, z něhož pozná, co se přihodilo jemu. Tímto nepřímým sdělováním poznatků lze obejít mechanismus otlačující myšlení.
7. Vytvoření představy šťastné budoucnosti jako prostředku k likvidaci vštípené fobie
Fobie – strach z odchodu ze skupiny – se vštěpují na nevědomé rovině. Kultická identita nepomýšlí na vystoupení ze sekty. Přístup k této fobie lze umožnit tím, že přimějeme osobu představit si budoucnost, která by se jí líbila.
Co by tento člověk dělal, kdyby nebyl v této skupině? Co by dělal úplně nejradši? Jakmile dotyčný popíše svůj sen slovy, má do své představy nového života vstoupit a emocionálně se s ní ztotožnit. Tím se začne neutralizovat naprogramovaná negace všeho, co se netýká kultu. Jakmile vznikne pozitivní vztah k vnější realitě, kultický obraz temného katastrofického života mimo skupinu se začne rozplývat.
Kultista se může lépe rozhodnout, chce-li zůstat, nebo překročit most a věnovat se nějaké hodnotnější a uspokojivější činnosti.
8. Nabídneme konkrétní definici psychické manipulace a charakteristiky zhoubného kultu
Kultistovi sdělíme konkrétní charakteristiky zhoubného kultu na příkladech jiných organizací. Má možnost porovnat svou skupinu s konkrétní definicí.

10. Strategie rekonvalescence a napřímení
Lidé opouštějí skupinu trojím způsobem:
Prostý odchod:
Největší počet bývalých členů spadá nepochybně do této kategorie. Jsou to lidé, kteří se dokázali fyzicky distancovat od kultu bez pomoci poradců. Často ještě po letech stále zápasí s problémy PM a indoktrinace. Problém je v tom, že psychologové často o PM nevědí a nejsou s to účinně pomoci těm, kdo trpí jejími následky. Řada lidí je schopna sama odejít, zejména v prvních fázích pobytu – často kvůli „věrouce“. Jiní odcházejí, když se stanou obětí vnitřní politiky nebo osobních sporů. (Existují tisíce bývalých moonistů, kteří stále věří, že Moon je mesiáš, pouze nesnášejí vedení sekty a čekají, že se jednou sekta reformuje.)
Vyhození:
K vyhození dojde většinou proto, že členové kultu podrývali autoritu a měli příliš mnoho dotazů, onemocněli a stali se pro sektu zátěží. Lidé, kteří byli z kultu vyhozeni, jsou na tom ze všech bývalých členů nejhůř. Cítí, že je odmítla nejen jejich skupina, ale i Bůh sám. Pro mnoho takových je sebevražda jedinou alternativou jejich trápení. Mnoho neúspěšných kandidátů sebevraždy bývá při psychiatrickém vyšetření nesprávně označeno za schizofreniky. Když  se lidem, kteří odešli nebo byli vyhozeni, nedostane pomoci od výstupového poradce, jejich trápení trvá obvykle déle. Přesto se mnohým podaří s pomocí příbuzných a známých život z trosek zrekonstruovat. Jestliže ale nepochopí, co je PM a jak byla na nich uplatněna, nejsou s to žít plným životem.
Odchod s pomocí výstupového poradce
Většina těch, kdo odešli s pomocí výstupového poradce, měla to štěstí, že získala podporu a potřebné i formace. Existují organizace bývalých kultistů po celém světě např. FOCUS, C.A.N. (Cult Awareness Network) a rehabilitační střediska pro bývalé členy.
Psychické problémy bývalých členů
Bývalí kultisté mívají nejrůznější psychické potíže. Nejběžnější je deprese (člověk si uvědomí, že byl přelstěn a stal se zmanipulovaným otrokem – sen se změnil v noční můru). Někteří mají pocit, jako by byli duchovně a psychicky znásilněni. Když je člověk v depresi, vidí jen stinné stránky skutečnosti. Bolest může být tak velká, že vymaže naději na lepší budoucnost. Je dobré vidět všechny zkušenosti jako zvládnutelné a nadějné. Dalším problémem je nenormální tendence být v rozhodnutí závislý na druhých. Jako většina dovedností i rozhodování potřebuje praxi. Lidé se během času naučí přebírat odpovědnost za svůj život. Lze to urychlit tím, že příbuzní a přátelé budou nenápadně, ale důsledně kultistu nutit k nezávislému jednání.
Recidiva: střet s kultovní identitou po výstupu
Bývalý kultista začne najednou unikat do minulosti až do doby, kdy se angažoval v sektě, a opět myslí v duchu své někdejší identity. Mechanismus podnětu a reakce, který vyvolává tyto vzpomínky a tím i „recidivu“, je u bývalých kultistů dost závažným problémem. Vzniká tím, že postižený spatří, zaslechne nebo ucítí něco, co mu připomene indoktrinační proces, a to ho okamžitě vrátí do jeho kultovní identity. Pokud se taková „recidiva“ nepochopí a reaguje se na ni nesprávně, může vést frustrovaného, osamělého a zmateného bývalého člena zpět do kultu. Znamená to náhlý návrat do mentality kultu, člověk ztrácí svou racionalitu a začne myslet jako v transu. Jestliže bývalý kultista propadne takovým myšlenkám, musí si p rostě, ale pevně připomenout, že je vyvolal nějaký podnět a že to přejde. Nejúčinnější je technika identifikovat příčinu. Jakmile podnět odhalíme, můžeme si ho pak kdykoli libovolně vyvolat a dát mu jinou asociaci. Doporučuje se to provádět opakovaně, až se to stane novou naučenou reakcí.
Jak překonat kultovní jazyk nabitý falešnými pojmy
Nahradit frázovitý náboženský jazyk kultu normální řečí zpravidla rekonvalescenci velmi urychlí. Tím, že postižený vykoření ze své hlavy kultovní žargon, je znovu schopen dívat se na svět bez „kultovních brýlí“. Nejběžnější chybou, které se bývalí členové kultu dopouštějí, je, že se rozhodnou příslušný kultovní obrat ze svého slovníku vypustit. Jazyk nás ovšem nutí myslet v pozitivních asociacích. Proto je nutné vytvořit si asociace nové. Pokud špatně vycházíme s nějakým člověkem, zbavíme se obsedantního myšlení na svůj vztah tím, že s ním svážeme vzpomínku na bývalý konflikt nebo běžné komunikační problémy.
Ztráta duševní potence
Jde o ztrátu paměti a schopnosti se soustředit. Bývalý kultista často není schopen číst nekultovní literaturu, nevybavuje si význam některých slov, musí si vzpomínat na lidi, které dříve znal, věci, které dělal, než se angažoval v sektě. Přesto však myls může být opět zrekonstruována vynaloženým úsilím.
Zlé sny, pocity viny a jiné emocionální potíže
Zlé sny jsou dobrým indikátorem, že bývalý kultista potřebuje další odborné rady, aby zvládl své někdejší zážitky. Tyto nepříjemné sny vycházejí z nevědomí, jež stále ještě zápasí s nevyřešenými prvky kultovní angažovanosti. Jiným klíčovým problémem bývají špatné pocity týkající se věcí, kterých se lidé za svého pobytu v kultu dopustili.
Zastrašování a hrozby
Jiným problémem pro bývalého kultismu je zastrašování, hrozby, vloupání, soudní žaloby, vydírání a dokonce i vražda, jde-li o osobu veřejně činnou. Poněvadž se sekty domnívají, že každý, kdo je opustí, je  nepřítel, existuje vždycky určité riziko, že se odpadlíkovi něco stane. Ačkoli násilí vůči bývalým členům je poměrně vzácné, leckoho odradí od zveřejnění kultovních zážitků strach.
Intimní vztahy
Bývalí členové kultu, kteří začnou žít v „normálním světě“, dříve nebo později přijdou na to, že potřebu citového vztahu k jinému člověku nemohou celá léta uspokojit. Využívání a zneužívání v sektě jim v podstatě znemožnilo riskovat emocionální vztah k druhým. Někteří jedinci potlačovali vlastní sexualitu tak dlouho, že pak mimo sektu jen s potížemi překonávají navršené zábrany. Často si vytvořili sexuální vztah k „učiteli“ nebo vedoucímu, který je manipuloval bez ohledu na jejich city. Oprostit se od takového vztahu bývá těžké, ale zármutek z odloučení a ztrátu iluzí lze překonat.
Jak se můžeme léčit sami
V prvním roce po odchodu bývalý kultista většinou zjistí, že  potíže, které měl před vstupem do sekty, nezmizely. To může být zdrojem velkého zklamání, protože představa, že se uzdravuje, byla jednou z příčin, proč ve skupině setrvával. Často se tím člověk připravil o mnoho zkušeností. Takový člověk často cítí akutní potřebu dohnat, co zmeškal. Tento tlak se může proměnit ve stres. Musí si uvědomit, že všecko vyřeší čas. Musí poznat svou vlastní cestu, svůj vlastní rytmus a své potřeby a nesrovnávat se s druhými. Bývalí kultisté se opět musí naučit sebedůvěře. Musí být sami sobě nejlepšími přáteli a nejlepšími léčiteli. V určité fázi nastoupí snaha zjistit o sektě vše, co se dá, a zodpovědět každou otázku. To je velmi kladný terapeutický rys. Je dobré zapsat si vše, co kultista zažil během svého pobytu v sektě – vést si něco jako deník. Získá si odstup, když zjistí, že kultista (staré já) byl někým jiným, než je teď. Podívá se na svou situaci s nadhledem. V každém případě je dobré konzultovat odborníka.

 

Tímto končí moje seminární práce, a tedy i výtah z knihy, kterou vřele doporučuji k přečtení.