Téma měsíce mě přivedlo k úvahám..
Myslím, že duchovní život, tedy život v Kristu, začíná obdobně jako život fyzický... zrozením... ale zajímavý je, pořadí smrti a života je opačné... fyzicky nejdříve žijeme a pak jsme mrtví... Duchovně jsme nejdřív mrtví, pak nás Bůh znovuzrodí svou milostí a pak teprve duchovně žijeme. Jestli tedy chceme duchovně ožít, musíme být nejdříve mrtví (a to už fasujeme při vstupu na tento svět). Po takovémto zrození už duchovně neumíráme - Bůh nedává život nadarmo :-)... Dává život věčný... a ten je opravdu na věky!
Tento text mi přijde hodně výstižný pro popsání tohoto přerodu, který Bůh působí:
Efezským 4:1-9
"I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.
Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!
Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.
Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
A díky za komentáře i všem ostatním.
vzpomněla jsem si u čtení tvého zamyšlení na závěrečnou scénu z filmu Misie-biskup, potom co se dozví o smrti jezuitských misionářů říká - my žijeme, oni jsou mrtví-já bych ale řekl, že přestože žijeme, jsme mrtví my a oni žijí...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.