Ohavná modlitba?

Tak jsem dnes seděla v jedné kavárně, kde mají na stolech takové ty modré Nové zákony, jak šíří Gedeoni. Si to otevřu a čtu.. Zrovna to byla kniha Příšloví. Jeden verš mě zaujal - nebo spíš zarazil:

Přísloví 28:9  Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.

Přimělo mě to k přemýšlení. Modlitba a ohavností? No toto? Když je to modlitba pronášená k Bohu, ať už nějaká naučená nebo "vlastní tvorba", samostatně nebo ve společenství... jak může být ohavností? Když se někdo odvrací od slyšení Zákona.

Nojo, ale co to je Zákon? Můžeme to chápat jako desatero, jako 5 knih Mojžíšových, nebo ho potažmo vztáhnout na celé Boží Slovo, které má být světlem pro naše stezky...

• Tak co? Odvracíme se někdy od desatera? Není nám občas tak trochu nepohodlné? Když už se chystáme k nějakému tomu hříchu, co děláme s Božími příkazy? Neodsouváme je stranou?
• A co Tóra? Neodvracíme se někdy od popisů chrámů, výčtu rodokmenů, předpisů o obětech? Milujeme i tuhle část Božího Slova? Je to Božím Slovem stejně jako každá jiná část - a ani čárečka z něj nepomine.
• Když nám někdo sděluje Boží Slovo, které nám zrovna není po chuti, nebo nezapadá do kontextu našeho chápání víry, přijímáme lačně každou Jeho část, nebo si z toho jen něco vybíráme? Nebo ho radši odsuneme sranou úplně celé a hledáme argumenty "ale"?

Tak odvracíme se od slyšení Zákona? Jestli jo, tak je to pěkně blbé, protože naše modlitba je v Božích očích ohavností! Myslíte, že Bůh to tak nemyslí? Ale myslí!

Připomíná mi to jinou pasáž z Písma, kde Bůh hovořil ke svému vyvolenému(!!!!!!) lidu:

Izajáš 1:10-19  Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský. (fajn oslovení, ne?) "K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů. (zajímavé je, že tohle jim Bůh sám přikázal dělat, ale oni z Jeho příkazů udělali prázdnou tradici, mysleli, že budou zachráněni kvůli tomu, že to dělají) Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří? (jak by se vám líbilo: 'kdo po vás chce, abyste lezli do kostela?') Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát. Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. (tak to je drsný!) Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. (a to je smutné) Ať se modlíte sebevíc, neslyším. (tak tady zpozorněme - nezdá se vám, někdy, že Bůh neslyší? Tak pozrujme následující slova) Vaše ruce jsou celé od krve. (takže příčnou je hřích, který leží mezi člověkem a Bohem) Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. (aneb odvraťte se od svých hříchu k Bohu) ... Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země.

Toto slovo se mnou docela pohnulo. Vybavilo se mi, jak se kolikrát lidé přou o to, jaká forma modlitby je lepší, jak to tedy asi je, když Bůh nás zrovna nevyslýchá, jakou taktiku zvolit, když se nám zdá duchovní život nějaký takový ne příliš žhavý... Podívejme se na svoje hříchy - nejen ty vědomě spáchané. Izraelci své hříchy páchali nevědomky; mysleli si, že Boha uctívají, když vykonávají ty všechny obřady, které On nařídil. Dělali to v nejlepší víře, že když to budou činit, jistě jim to pomůže být zadobře s Bohem. Ouha! Ale i těmto "sodomským náčelníkům" Bůh nabízí možnost - odvrátit se od svých hříchů, projednat to s Hospodinem, poprosit o odpuštění a činit dobro (takové dobro, které si představuje Bůh, ne lidé).
Uděláme to i my?