Tak často zpíváme ke slávě Boží... ale je tomu skutečně tak?
Malé zamyšlení Johna Wesleyho:
"A nadovšetko, spievaj duchovne. Svoj zrak upieraj na Boha v každom slove, ktoré spievaš. Usiluj o to, aby si tešil viac jeho samého než seba alebo akékoľvek iné stvorenie. Preto si pozorne všímaj zmysel toho, čo spievaš, a hľaď, aby zvuk neunášal tvoje srdce preč, ale nech srdce neprestajne obetuje Bohu (chvály). Takto tvoj spev bude takým, ako ho Pán schvaľuje a odmení ťa, keď príde v nebeských oblakoch."
Prověřujme se.. neunáší nás někdy spíše samotný zvuk hudby? Upíráme na Boha svůj pohled v každém slově, které zpíváme?... Vím, že by mohlo být ještě více otázek.. Koho se to týká, jistě další vymyslí...
jelikož jsem léta poslouchal, poslouchám krom jiného, i metal, navíc v angličtině, mám s tímto asi problém. Nemůžu se úplně odprostit od poslechu pouze melodie, rytmiky, emoce hlasu a nejde mi úplně se nechat unášet krásnými texty křesťanských písniček. <br />
Většina křesťanů odsuzuje metalovou muziku jako kulturu smrti, já se k nim nepřidávám. Měl jsem období, kdy mě držela nad vodou, ale nikomu ji NEDOPORUČUJU! <br />
PS: jsou i křesťanské tvrdé, metalové kapely:-)
2Valec: Tuším, že jako "kutlutu smrti" ji poprvé nazval papež Jan Pavel II. <br />
<br />
Jinak myslím, že pointa křesťanstkých písní chval není pěkná melodie, ale ztotožnit se s textem písně - podobně jako "naučené" modlitby, které také nestačí jen "odříkat". A píseň, to může být velmi dobrý rámec pro modlitbu. Byl používám po celé dějiny uctívání jednoho Boha - zpěv žalmů v Izraeli, chorální zpěvy, písně z Taizé - vše má sloužit k uctívání Boha. Nejde o hudbu, jde o Boha. :)
Díky za komentáře.. :) <br />
Valec: S tou angličtinou je to jistě problém více lidí. Osobně se snažím si anglické texty nejdřív přeložit.. abych nechválila Boha vlastně textem, se kterým se neshoduji, nebo který je nějak "ujetý" (skladatelé jsou jen lidi). V dnešní době není zase tak strašně obtížné při troše úsilí ty české překlady získat. <br />
Osobně rockovou a "tvrdší" hudbu považuji za výplod hříchu, symbol vzpoury.. a pro uctívání Pána mi přijde naprosto nevhodná.. jako taková "květinka z ďáblovy zahrádky".. Ale naprosto chápu, že jiným lidem to přijde zase jinak a berou to jako nejvhodnější způsob svého vyjádření... <br />
O rockové scéně v obecném měřítku z pohledu křesťana vyšla před X lety kniha "Chceme jen Tvou duši". Myslím, že je přinejmenším zajímavá a každý může zvážit, nakolik jsou infrmace v ní relevantní. Jelikož na trhu běžně není k dostání, je tady: <a href="http://www.prokrestany.cz/chcemedusi/index.htm" target="_blank"
S článkem bych se ztotožnil v tom, že není jedno, co zpívám.<br />
Ale představa ustavičného a dokonalého soustředění mysli na Boha je utopická.<br />
Pokud zpíváme s úmyslem chválit Boha, roztržitost nemůže výrazně pokazit dobré dílo, podobně jako roztržitost při modlitbě: důležité je, že chci chválit Boha a když najdu své myšlenky někde jinde, pokojně je vrátím tam, odkud utekly.
dromedar: v podstatě to taky tak vidím.. Když myšlenky utečou jinam, nedělám z toho tragédii a posunu je tam, kam patří... Ustavičně a dokonale se soustředit na Boha je ideál, ke kterému se nikdo z lidí nepřiblíží, dokud stojí nohama na týhle zemi... ale můžeme si na to "zvykat".. abychom pak na věčnosti mohli poupě naší chvály nechat rozkvést v květ... :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.